A TÍM TO VŠECHNO ZAČALO:

Varys

 

Dopis panu Pleslovi, šefredaktorovi, který dopustil, aby se v jeho listě objevil zmíněný pamflet. Dopis, který adresát neobdrží, neb jsem ho neodeslal – napsal jsem ho jen pro tyto stránky a je myšlen spíš jako předehra k následujícím statím.

 

Vážený pane šéfredaktore,

vracím se na těchto stránkách ku článku, který se ocitl v Mladé frontě Dnes, a už předem oznamuji, že Vám nebudu lichotit. Je mi líto, že další řádky na těchto stránkách budou poněkud konfrontační, ale Vy jste si začal a není mým zvykem nechat si všechno líbit.

Využívám jen toho, že zájem veřejnosti o listování na sociálních sítích den ze dne sílí. Budu se snažit, aby diskuze na těchto stránkách nebyla vedena způsobem, jaký je zabydlen v bulvárních tiskovinách a jaký v poslední době si nachází útočiště i ve Vaší Mladé frontě Dnes.

S přátelským pozdravem Jiří Suchý

 

TAK SI JDU ZASE JEDNOU ZABROJIT…

Původně jsem chtěl ten článek pominout, ale s ohledem na všechny kolegy, kteří spolu se mnou slouží divadlu, jsem usoudil, že bych mlčet neměl. A taky, aby nevznikl dojem, že jsem sláb. Ale rozhodl jsem se, že se vyjádřím jenom zde,  v kruhu přátel – zviditelňovat se ve velkém nemám potřebu. Pořád ještě se raději prezentuji prací.

Jistý pan Varyš napsal do Mladé fronty Dnes o představení Čochtanův divotvorný hrnec. Nechci polemizovat s tím, že se mu naše představení hrubě nelíbilo – to je jeho věc a do jisté míry ho chápu. Já, kdybych propadl ideologii jeho umělecké skupiny Sekvestoři nového žití, nemohl bych být zároveň zastáncem tak konzervativně-tradicionalistického divadla, jako je Semafor. Pravda, od pana Varyše bych se lišil: nepohrdal bych tím, co není šálkem mého čaje – vědom si toho, že sám nabízím čaj, který ochotně popíjí mnoho lidí, co o jeho sekvestorech nemají tušení.

Sekvestorská přičinlivost jmenovaného mi připomněla odhodlání italských futuristů likvidovat v umění všechno, co bylo před nimi. Marinetti chtěl vyházet všechny ty Rubense a Renoiry na smetiště, protože éra skutečného umění začíná futurismem. I futuristé nacházeli zvláštní, poněkud zvrhlé uspokojení v tom, že zostouzeli to, co nesouznělo s jejich názorem.

Kdyby se ovšem panu Varyšovi povedlo zlikvidovat Semafor, co s těmi, kteří toto divadlo mají rádi? Že by se z nich stali fandové Sekvestorů nového žití? Že by začali obdivovat Varyšovy Marinády dekorativních aspektů? To se mi nezdá pravděpodobné Spíš bych vsadil na to, že sekvestoři, včetně pana Varyše, dopadnou jako futuristi, obdivovatelé Mussoliniho a fašismu, kteří sice vstoupili se svým nenávistným výbojem do historie umění, ale za pár let vyšuměli, převálcováni jinými směry.

Chtěl bych se ještě pozastavit nad bujícím kultem zloby a nenávisti. Maminka asi panu Varyšovi zapomněla říct, že k lidem pokročilejšího věku se má mladý člověk chovat zdvořile. Ne, že by takovému ubohému starci nemohl říct svůj negativní názor na Čochtanův divotvorný hrnec, když už mu to nutně potřebuje sdělit. Jde o to, že ve slušné společnosti se to dá říct, aniž by autor tohoto sdělení ponížil sám sebe tím, že by se pasoval se na hulváta.

Ale stačí si přečíst noviny a je zřejmé, že do módy přicházejí oděvy z hroší kůže. (Pak samozřejmě chápu, že když se mladý energický bojovník za jediné pravé umění chce zviditelnit, musí přitvrdit.) Kaiserok této fazóny mně ale nikdy dobře nepad´ – uznávám, jsem staromódní.

A taky už jsem něco zažil, takže vzpomínám s jistou vděčností na doby, kdy byl Semafor napadán proto, že se neubíral po marx-leninské linii a šel si svou cestou. Díky oněm útokům, proti nimž jsou ty dnešní šimráním holubičím pírkem, jsem si zvykl být někomu trnem v oku. Pomáhá mi přitom, že těch, co se k nám chodí smát a radovat, je přesila. (Horší by bylo, kdyby se pan Varyš při návštěvě Semaforu bavil – a zbylých 182 diváků tam sedělo s kyselými tvářemi a pak se do nás pustili v seriózních listech.)

Už minulí socialističtí sekvestoři dobře věděli, že chtějí-li poštvat proti někomu českého člověka, poslouží dobře, když se napíše, že dotyčný je zámožný. Stačí uvést, že divadlo obdrželo tolik a tolik miliónů a našinec se spravedlivě rozhořčí: Proč je dostalo nějaké divadlo, a ne on?! Rozhořčí se hlavně ti, kteří do divadla nechodí. Tuto vděčnou metodu použil i pan Varyš – s jistým rozdí-lem: napsal, že sedm miliónů jsem dostal já! Pan Varyš samozřejmě není prosťáček a ví, že Suchý nedostal nic, že to dostalo divadlo. A sice proto, aby mohlo existovat, aniž by divák musel platit vysoké vstupné. Část těchto peněz dostal vlastně i pan Varyš a jeho přítel, když si k nám zakoupili vstupenky – jim dvěma přispěl magistrát částkou cca 600 Kč.

Abych uklidnil občany, kteří jsou dotčeni tím, že musí vydržovat svými daněmi divadla, do nichž nechodí, argumentuji tím, že já jsem člověk, jemuž byla odepřena láska ke sportu, a přesto svými daněmi pomáhám budovat stadiony. Stejně tak přispívám daněmi na domovy důchodců, ač sám mám vlastní byt, a dotuji městskou dopravu, kterou téměř vůbec nepoužívám. Metro, kterým se občas svezu, dotuji už od jeho spuštění v roce 1974, tedy bezmála dvaačtyřicet let. Nechci ani domyslet, kolik mě stála jedna jízdenka! Ani ve snu mě však nenapadlo, že bych to měl někomu vyčítat.

Pan Varyš je mladý člověk a z jeho řádků čiší averze vůči lidem, kteří se prohřešili tím, že mladí nejsou. Pasoval mě na „starého zmateného pána, jehož okolí není schopno ušetřit jej ostudy“ – ostudy, která plyne z toho, že se dopouštím „nepříliš souvislého vyprávění pamětníků v domově důchodců“. A dozvídám se od něj taky, proč se k nám hrnou diváci: „aby se stávali svědky našeho pomalého odumírání“.

Naši milí diváci, není od vás hezké, že se chodíte kochat mým pomalým odumíráním a že, jak píše pan Varyš, se mně za zády posmíváte. Nelíbí se mi ani to, že se přetvařujete a předstíráte večer co večer bouřlivý smích. A na pana Varyše, který se neštítil přijmout příspěvek úřadů na sedadlo v pokleslém divadle, mě mrzí, že napsal, že grant, který Semafor obdržel od magistrátu, je „fešácký důchod pro národní legendu“. Nota bene, když jsou tu pochybnosti, zda mé „zásluhy o českou kulturu jsou tak vysoké, aby penzička stála za tak velkou dotaci“. On, chudák, netuší, že – ať dělám, co dělám – nemůžu si ty peníze nechat a musím je přenechat divadlu, jehož technické vybavení potřebuje inovaci a které musí zaplatit dluhy vzniklé tím, že předposlední grant už nebyl ani polovina toho, co nám bylo slíbeno, když jsme byli vyzváni k tomu, abychom se zprivatizovali.

No nic, budu dál provozovat svůj „primitivní humor, založený na jednoduchých slovních hříčkách“ a – protože jsem zvyklý zlo odplácet dobrem – přeju i panu Varyšovi to, co už jsem popřál některým mladým lidem, které jsem popudil tím, že jsem se dožil tak vysokého věku (jako bych za to mohl). Přeju mu, aby práce jeho Sekvestorů nového žití, jeho Marináda dekorativních aspektů, Tvůrkyně těchto kremroletů, Prorok prazdroje umění a další jeho počiny vzkvétaly – a hlavně, aby se nedožil toho odporného stáří, kterého já nejsem ušetřen.

1

Lucie Černíková a frontman skupiny Chinaski Michal Malátný v Čochtanově divotvorném hrnci

Na internetových stránkách Bleskově.cz, jsem se, rovněž 11. února, dočetl pár zajímavostí o Semaforu, které by mi jinak zůstaly utajeny.

Tak prý si už nějaký ten pátek stěžuji na nedostatek peněz a vyhrožuji, že to stejně budu muset zavřít.

Bleskuhodný nesmysl: Už od října 2015 neustávám vysílat informace, že se nám podařilo nevlídnou ekonomickou situaci zvládnout. A že bych vyhrožoval svým vlastním zánikem? Taková pitomost by mě ani nenapadla.

Dále: prý od nás prchají umělci.

Prosím Bleskově.cz, aby mi laskavě sdělilo jména umělců od nás prchajících, pro přehlednost – pokud možno – v abecedním řazení.

Pak se tvrdí, že „Zuzana Stírská a její pověstný, ba světově proslulý Gospel Time v Semaforu končí.“

Na tom něco je: Fine Gospel Time (tak se, milé Bleskově.cz, to pěvecké těleso dnes jmenuje) není souborem divadla Semaforu, jen si občas náš příbytek pronajímal. Správní rada divadla rozhodla, že napříště už nemůžeme na pronájmy doplácet a zvedla nájemné. Zuzana Stirská (píše se odjakživa s krátkým „i“) na tyto podmínky nepřistoupila a FGT vystupuje jinde. Na tom snad není nic mimořádného. Já, když si chci něco pořídit a zdá se mi to někde drahé, tak jdu do obchodu, kde je to levnější.

Taky jsem se dočetl, že ze Semaforu odcházejí další herci, protože jim nebyla prodloužena smlouva.

No, a co? Semafor si vlastní soubor nemůže dovolit – angažuje umělce pouze na určitý titul. Když stahujeme z repertoáru hru, která už si své odehrála, nebudeme přece dál platit externistu, který už v další hře nevystupuje. Ignorovat tuto běžnou praxi proto, aby se mohlo špinit divadlo, dokáže jen opravdu velmi nízký tvor. (Všimněte si, prosím, jak elegantně jsem se vyhnul slovu hovado.)

Bleskově.cz dále uvádí, že někteří herci hovoří o tom, že Semafor je před zavřením

Dementi: ti někteří herci, včetně herečky, která si nepřeje být jme-nována, říkají nepravdu. Představte si, že mně jiná herečka, která si rovněž nepřeje být jmenována, řekla, že Bleskově.cz je hnůj, vedený stádem ziskuchtivých tupců! Zkuste ji, páni redaktoři, žalovat, když nechce být jmenována. Já bych byl ochoten její jméno pro potřebu soudu i vyzradit, ale to víte, jsem stár, paměť mi neslouží, a tak si už nevzpomínám, která to byla.

Taky prý nám dvě nebo tři instituce nabízely, že výrazně podpoří divadlo, ale já jsem to odmítl, a přitom prý pláču, že nejsou peníze. Je prý to o mužské ješitnosti.

No, ješitnej možná jsem. Ale to není trestné a nevím, kdo má právo veřejně hodnotit mé povahové rysy. Pokud to o mně řekla herečka, která si nepřeje být jmenována, pak je to jistě pravda.

Hlavně bych ale rád věděl, které dvě nebo tři instituce nám vnucovaly peníze. A taky, jestli byly dvě, nebo tři! Ne proto, abych je žádal o příspěvek, ale abych jim poděkoval, že o nás projevily starost. (Magistrát a Úřad městské části Praha 6 nám skutečně pomohly, a já asi nejsem zas tak moc ješitný, když jsem jejich pomoc s díky přijal.)

A zmínka o tom, že pláču, že nejsou peníze, je čirá lež. Pláču jen zřídka – obvykle když vidím, jak bleskově mou vlast zapleveluje bulvár. To opravdu pláču a někdy i zvracím.

Nakonec už je tam jen decentní narážka na můj pokročilý věk a zmínka o tom, že jsme na dobré cestě, abychom divadlo zavřeli.

Vzkaz:

O TOM, KDY ZAVŘEME DIVADLO, ROZHODNE PUBLIKUM TÍM, ŽE PŘESTANE CHODIT.

23

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V představení střídavě tančí

Ivana Korolová a Karolina Gudasová

 

 

 

 

 

 

 

 

V ten den, kdy vyšel v MF DNES Varyšův článek, se mně shodou okolností ocitl na stole dopis, který mi poslal prof. Vladimír Franz, aniž by tušil, že bude pravým opakem statě pana Varyše. S Vladimírem Franzem nás osud spojil před lety, kdy jsme společně stvořili muzikál Pokušení sv. Antonína, a nedávno, když zhudebnil mé texty pro svou operu uvedenou v Národním divadle (Karel Čapek: Válka s mloky).

Jeho hodnocení Čochtanova divotvorného hrnce:

Z nejmilejších pane Suchý.

Ač již uplynula hříšně dlouhá doba od prosincové premiéry Čochtanova divotvorného hrnce, nedá mi to, Vám nenapsat, a alespoň takto, z dálky jaksi, vyjádřit Vám svůj hluboký obdiv a radost zároveň. Neboť se Vám i Vašemu divadlu podařilo představení, tak říkajíc nesmírně náramné.

Bleděmodrá poetika přebásnění V +W se totiž šťastně propojila s humorem, s jemnou ironií a sivomodrou nostalgií semaforskou, vše sladěno v celek citlivou rukou Vaší, jakož i pana Menzla. Zkrátka: zrodilo se představení, z něhož si člověk odnáší očišťující pocit radosti a rovněž i naději, že život má zřejmě přece jenom smysl… Což, domnívám se, rozhodně není málo! A tak Vám musím sdělit, že byv mučen, posléze, rozličnými medii otázkou na tip „Inscenace roku“, dovolil jsem si Vás i Vaše představení, prosím, nahlásit.

Pane Suchý. Zdravím pěkně Vás i Semafor (Jitušku – miláčka nevyjímaje a přeju vše jen a jen dobré! (V případnou spolupráci skoro nedoufaje.)

Váš Vladimír Franz

Faksimile tohoto dopisu najdete na konci našich stránek.

*

Petr Adler, který článek v Mladé frontě četl, byť žije po desítky let v Kanadě, šel na věc zostra. Své rozčílení vtělil do úvahy, kterou zaslal Mladé frontě s žádostí o uveřejnění. Petr Adler byl v dobách, kdy žil v Praze, renomovaným novinářem, jehož význam byl nemalý. Toho si jsou v Mladé frontě Dnes dobře vědomi (viz google), a tak jeho ostrý článek uveřejnili s tím, že využili práva krátit příspěvky čtenářů. A čirou náhodou zkrátili Adlerův článek o pasáže, které jim byly nejnepříjemnější. A tak ho zde uveřejňujeme celý:

Stala se mi ta nehoda, že jsem si přečetl rádoby – co? komentář? recenzi? kritiku? vašeho autora? pisálka? vtipálka? znalce? Vojtěcha Varyše o tom, jak navštívil nejnovější představení divadla Semafor.

Vyšlo to 11. února pod titulkem Tragická zpráva o odkládaném konci.

Ty otazníky ohledně žánru tam jsou záměrně. Je totiž zřejmé, že pan Varyš netušil (a dosud netuší), co vlastně psal. Podobně jsou na tom i otazníky stran toho, čím se pan Varyš vlastně živí. V řeči anglické (doslova přeložené do češtiny) na to známe výraz: pan Varyš nejen, že neumí psát, ale nešlo by mu to ani ve chvílích, kdyby mu šlo o život.

Nebudu rozebírat jakost představení, o němž píše pan Varyš. To mohu jen těžko, jsa matce měst vzdálen za mořem slané vody.

Sice se mohu (snad i oprávněně) domnívat jako člověk, který o těch tvůrcích (a jejich díle) něco ví (a oba je poměrně dobře zná), že jména jako Jiří Suchý nebo Jiří Menzel jsou určitou zárukou jakosti, ale, jak řečeno, to přenechám zasvěceným. Tedy nikoliv panu Varyšovi.

Mohu ale rozebírat jakost jeho psaní. Přesněji: škrabopisného hanopisu.

Říkává se, že když někomu dojdou argumenty, může ještě vždycky začít nadávat. Já bych dodal: případně také plivat, kopat kolem sebe a vůbec se chovat nepřístojně.

Drzost, s níž pan Varyš označuje příspěvek města divadlu (cizím slovem: grant) jako milý důchod pro Jiřího Suchého, je nebetyčná.

Drzost, s níž pan Varyš tvrdí, že Jiří Suchý (a potažmo jeho kolezi) už nemá (nemají) komu co říci je obrazem sebestřednosti, která hraničí se zhovadilostí. Kdyby napsal, že to představení (případně poetika Semaforu vůbec) nic neříká jemu, inu prosím, to se stává. Někdo má rád vdolky, jiný zase holky. Avšak tento druh zevšeobecňování nemá co pohledávat na stránkách listu, který o sobě (také dost drze) tvrdí, že je seriózní.

Pan Varyš také ve svém článku vyslovuje všeobecné pochyby o přínosu Jiřího Suchého české kultuře vůbec (a divadlu obzvláště). Zcela jednoduše řečeno: až bude páně Varyšův přínos českému novinářství z tisíciny tak významný jako je přínos Jiřího Suchého české kultuře vůbec (a divadlu obzvláště), bude si možná moci začít vyskakovat. Jenže, kdyby se tomu tak naprostou a nepředstavitelnou náhodou stalo, byl pan Varyš mnohem skromnější a rozhodně by neplival po lidech.

Ještě jedna drobnost: kdyby pan Varyš znal a uměl noviny, byl by vůbec mnohem skromnější. Věděl by také, že noviny nejsou o něm. Věděl by také, že všichni čtenáři bez rozdílu jsou vlastně jeho mocipány. Jeho mocipánem není vlastník. Jeho mocipánem je čtenář. Ve chvíli, kdy nebudou čtenáři, nebudou reklamy, tedy hlavní zdroj příjmů novin, a pan Varyš a jemu podobní se budou moci jít klouzat.

Na rozdíl od pana Varyše je si Jiří Suchý úlohy diváků ohromně vědom: řídí se totiž starou poučkou pana Jana Wericha, že Pan Publikum hraje s sebou.

I když je to tak zhovadilé publikum jako pan Varyš.

Petr Adler

4

V naší komedii střídá Michala Malátného David Kraus

A ještě pár ohlasů od diváků.

Ten následující byl určen, soudě podle oslovení, šéfredaktotovi Mladá fronty Dnes a divadlo ho dostalo na vědomí. A to je dobře, protože Mladá fronta ho, pochopitelně, neuveřejnila, zatímco Stará fronta ano:

Vážený pane šéfredaktore,

po přečtení článku (11.2. t.r., Tragická zpráva ….) Vašeho zaměstnance pana Varyše se mi udělalo nevolno. Ucítil jsem závan dechu inkvizitora.

Dál to asi nemusím rozvádět.

S pozdravem  Pavel Satke,   Opava

Mladá fronta Dnes tento vzkaz neuveřejnila, uveřejnila však jiné:

Nefér poznámka o hercově důchodu

Nedávno jsem navštívil představení Divadla Semafor Čochtanův divotvorný hrnec. Moc se mi líbilo. O to více mě překvapil komentář Vojtěcha Varyše ve čtvrteční MF DNES. Zdálo se mi, že jsme byli každý na jiném představení a snad i na jiné planetě. Negativní hodnocení prakticky všech prvků hry a zejména poznámka o fešáckém důchodu pana Suchého mi připadá vysloveně nefér. Jiří Suchý je přes svůj věk tak činorodý, že mu to může mnoho mladších jen závidět.

Emil Rejfíř

 

Suchý není sprostě agresivní

Byla jsem v sobotu na představení Čochtanův divotvorný hrnec s přáteli a shodli jsme se, že je úžasné. Chápu, že každý nemusí mít pro poetiku Jiřího Suchého pochopení. Je opravdu málo moderní. Nenajdete u něj žádnou přisprostlou agresivitu ani akčnost, která je teď moderní z nedostatečnosti jiné invence. Až však komentátor Vojtěch Varyš dosáhne ve svém oboru takové dokonalosti a jedinečnosti jako pan Suchý, může si dovolit kritiku takového kalibru.

Jarmila Vinařová

 

Pane Suchý.

Tento dopis – opis, jsem poslal do redakce MF DNES. Pro jistotu ho posílám také Vám.

Vážená redakce.

Prosím o zveřejnění mého příspěvku k „Semaforu“ a jeho hře „Čochtanův divotvorný hrnec“. A také k článku p. Varyše – komentátora MF DNES. Každý jsme jiný. Pan Varyš je kritik, já pouze divák. On odešel – citace – „po prvních pár desítek minutách“, já až po závěrečném aplausu. On kritizoval celou hru a celý Semafor. Já jsem odcházel s příjemným pocitem u srdce a cítil jsem pohlazení po duši. Za to bych chtěl poděkovat panu Suché-mu. Panu Menzelovi. Celému souboru – byli jste dobrý, byly jste ÚŽASNÉ!

František Karlík, Neratovice

 Mladá fronta Dnes uveřejnila i krátký vzkaz mé kolegyně Jitky Molavcové, která má zbytnělý smysl pro spravedlnost a nesnáší křivdy. I sedla a poslala Mladé frontě těchto pár řádek, které tam byly otištěny 15.2.2016.

 Kdo bez viny jsi, hoď kamenem

Tady někdo hodil bez rozmyslu něčím horším – pomluvou a lží proti Jiřímu Suchému a představení Čochtanův divotvorný hrnec. Dnes se už bohužel nenosí hodnoty, jako je úcta k výjimečnému talentu, či dokonce k věku. Padni komu padni. Je mi úzko ze vzrůstající agresivity a neslušnosti.

Článek na Bleskově.cz nabudil Jitku Molavcovou k další reakci:

Co to je? – ptá se nepodepsaný článek – s legendárním Semaforem?

Odpovídám jako herečka, která si přeje být jmenována.

Z našeho divadla herci neprchají, ale naopak u nás a s námi chtějí hrát. Říkám „u nás“,  i když nejsem členkou divadla, ale už dlouhou řadu let externí spolupracovnicí s honorářem za představení, ale s neplacenými zkouškami a prázdninami

a samozřejmě bez úhrady zdravotního a sociálního pojištění.  Ale  příslušnost k Semaforu  mám hluboko v srdci a těžce nesu, je-li pomlouván.

Pyšně říkám, že se nám dnes daří. Sama nemohu sehnat lístky na Čochtana, Mamzelku, Kytici, či Klarinety jenom proto, že jsou dopředu vyprodány. A to je dnes velký úspěch nejenom souboru, ale především jeho pana ředitele.  Brzy oslaví 85. narozeniny. Je to hodně? Rozhodně ne pro člověka jeho tvůrčích kvalit.

Život je boj. A boj našeho pana ředitele je hoden obdivu.

Mrzí mne napětí, které vzniklo mezi Zuzanou Stirskou  a vedením divadla stran nájemních poplatků pro vystoupení jejího souboru Gospel Time. Nemám ráda napětí. A divadlu, ale vlastně vůbec ničemu a nikomu, nepřináší nic dobrého.

V onom nepodepsaném článku se píše, že ze Semaforu odcházejí herci, kterým nebyla prodloužena smlouva a jiní proto, že neviděli další perspektivu a někteří prý zase hovoří  o tom, že Semafor je před zavřením…

Jsem v divadle denně a nikoho z těchto nejmenovaných herců neznám. Kde se najednou  vzali? O možnost zahrát si u nás se hlásí (a k naší radosti je využívají) Vlastimil Harapes, Michal Malátný či David Kraus. S chutí si u nás opět zarežíroval Jiří Menzel. A zájem o spolupráci se Semaforem je mezi mladými  nad možnosti provozu divadla.

Je řada věcí k zamyšlení, ale jedno je nesporné: v přeplněném hledišti našeho divadla usedají a baví se všechny věkové kategorie, a právě tak je tomu i na jevišti. Jsem šťastná, že se mohu potkávat a hrát s tou nejmladší hereckou a pěveckou generací a pan ředitel Jiří Suchý dbá na to, aby tomu tak bylo!

Milé divadlo, nedej se!

Jitka Molavcová    17.2.2016

 

To, že tento dopis je psán s naprostou vážností dokládá skutečnost, že Jitka o mně poprvé píše jako o panu řediteli. Ne, že bych nebyl, ale od ní mně to zvlášť lichotí. A na oplátku: Jitka je vynikající herečka, vyznamenaná Cenou Thálie.

5

Jitka v Čochtanově divotvorném hrnci

 Jiného názoru je pan Miloš Klubko, jehož příspěvek zamíchala redakce Mladé fronty Dnes mezi ty pozitivní ohlasy:

Tak skvěle napsaný článek jako “Tragická zpráva o odkládaném konci” od Vojtěcha Varyše jsem dlouho nečetl. Mluvil mi z duše, protože pozoruji již nejméně 20 let katastrofální propad tvorby Jiřího Suchého. Některé scénky s Jitkou Molavcovou svou jednoduchostí volají do nebe, připomínají ochotnické divadlo na vesnici v 19.století. My, co jsme měli čest setkat se s panem Horníčkem nebo Werichem, jsme zděšeni.

Miloš Klubko

 

6

Mládí na scéně Semaforu: herečky a zároveň hudebnice v Čochtanově divotvorném hrnci (Eliška Hurábová, Veronika Tichá a Magdalena Jedličková) čekají jistě další úspěchy. Na obrázku se členy kapely divadla Semafor (Jakub Přibyl, Pavel Greifoner a Vratislav Placheta)

 

Zatímco Miloš Klubko je naším počínáním zděšen, nahlédněme jak vidí Čochtanův divotvorný hrnec odborná kritika v jiných listech, které zatím odolávají bulvarizaci.

 

Lidové noviny / Marta Švagrová:

7

Divadelní noviny / Vladimír Just:

8

 

Právo / Radmila Hrdinová:

9

 

Michal Bystrov, jako by předjímal volání po našem konci, napsal následující stať:

Reportér Magazín / Michal Bystrov:

10

 

11

Jiří Menzel režíruje soubor divadla Semafor

„Pracovat v Semaforu není pro mě práce, ale zotavená“.                  (Výrok Jiřího Menzela)

 

VOJTĚCH VARYŠ A CO MNĚ O NĚM ŘEKL Mr. GOOGLE:

  (1985). Je členem umělecké skupiny Sekvestoři nového žití, leaderem kapely Marináda dekorativních aspektů a ředitelem Patetického divadla. Je autorem rozhlasové hry Barvení kníru, ztraceného dramatu Prorok prazdroje umění a dokončuje prózu Než Kundera zjistí, že je román mrtvej.

Studoval srovnávací literaturu, divadelní vědu, češtinu a dějepis na filozofické a pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, studium však nedokončil. Je činný coby divadelní kritik, momentálně spolupracuje zejména s Divadelními novinami. V minulosti krátce pracoval jako učitel.

Vystupuje jako herec a konferenciér, je oblíbený coby varietní umělec. Podílí se na nekonečném filmovém projektu Tvůrkyně těchto kremroletů, je šéfredaktorem spícího magazínu nekonvenční kritiky Unborn.cz, objíždí moravské divadelní festivaly jako „Kritik z Prahy“ a účastní se každých voleb coby předseda okrskové volební komise.

Chybí mi v tom výpočtu chvályhodných aktivit, jen to, že je zároveň i netolerantní muž a podle toho jak se cítí být oprávněn určovat co je a co není dobré, řekl bych, že i trochu sebestředný. Žádná z těchto vlastností není trestná, navíc není v tomto státě jediný a tak ho prostě přijímám takového jaký je. Docela bych se rád podíval na jeho představení – možná, že by se mi i loíbilo a přísahám, že kdyby se mi to nelíbilo, nechám si to pro sebe.

 

 ZASTÁNCI VARYŠOVA PROHLÁŠENÍ INFORMUJÍ VEŘEJNOST:

Suchý a jeho „humor“ byl trapný již od samého počátku. Jeho drzost šla tak daleko, že nedávno tvrdil jak ho komunisté pronásledovali !! Já viděl v roce 1970 jeho vilu kterou si za ty své sr.čky a bláboly pořídil. Jen klavír měl cenu několika mercedesů. Ano závidím, protože za to co předvádí si to zkrátka nezaslouží. Jednou jsem přetrpěl tu jeho placenou procházku…hrůza, hrůz. To by snad mělo být úředně zakázané.

Vilu, kterou obývám, si pořídil někdy ve třicátých létech dědeček mé zesnulé manželky a já jsem se do ní přistěhoval v roce 1960, kdy jsem za ty své sr.čky dostával velmi drobné honoráře, za které bych si nemohl pořídit ani chatrnou chýši. A ten klavír? Koupili jsme ho za 5000.- Kčs  od jedné důchodkyně. (Za tu částku bych nepořídil ani desetinu merce-desa). Klavír byl  zdemolovaný – ve skladu na něj pršelo, a tak má žena, výtvarnice, na něj namalovala to, co tu předkládám.

12

 

Dobře placená procházka, kterou natočil Miloš Forman a později ji režíroval v Národním divadle, by měla být úředně zakázaná? No, když myslí…

A k mému humoru: miloval ho např. Miroslav Horníček (mám to od něho písemně) a milují ho dodnes tisíce diváků, kteří bouřlivě prořehtají každé naše představení.

 Kolik zloby a podlosti musí obsahovat duše člověka, který, aniž by věděl o čem mluví, prohlásí veřejně, že mé piano má cenu několik mercedesů.

 Pane Varyši, jestli jste jen trochu slušný člověk, budete se od podobných zastánců Vašeho článku distancovat.

13

Vlastimil Harapes v roli Josefa Maršálka

Panu Rokůskovi, který mi na fejsbuk poslal lapidární a krásné poselství: OREL MUCH NELAPÁ a všem ostatním, kteří mi radí ignorovat pamflet, za radu děkuji. Původně to byl i můj záměr. Ale když jsem zaznamenal, kolik lidí se za mě bere, pocítil jsem potřebu se k nim přidat, nenechat je v tom. Domnívám se, že jim touto Starou frontou projevím svou podporu. A navíc, od dávných dob je ve mně skryt jakejsi pud bojovníka – vlastně je to můj koníček. Dopřejte mi ho, prosím.

 

A ještě pár fotografií z kritizované inscenace:

14

Jiří Štědroň jako senátor Kets Mets Randall

 

15

Jitka Molavcová a Jiří Suchý v téže inscenaci (Suchý první zprava)

16

Senátor Štědroň v černém provedení

 

17

Vodník Čochtan v roli Jiřího Suchého a Lucie Černíková – Káča Maršálková

18

Na rozdíl od Vojtěcha Varyše si mě Jiří Menzel váží

 

Všechny uvedené fotografie v dnešním čísle STARÉ FRONTY ZÍTRA jsou od Petra Sankota, Dušana Dostála a Ireny Zlámalové.

*

A nakonec jako bonus faksimile dopisu, který jsem už zde citoval, a který mi způsobil velkou radost, jakou může způsobit zpráva od člověka, kterého mám mnoho důvodů si vážit.

19

Děkuju všem příznivcům za zastání. Pokračování příště…