Stará fronta ZÍTRA č. 18

Hned v úvodu Vás, ctěný čtenáři, budu žádat o dvě věci: o pozornost a o trpělivost. Dnešní vydání Staré fronty ZÍTRA vzniká za poněkud komplikovaných podmínek. Sezóna se blíží a komplikace se množí. Chtěl bych dostát všem dosavadním předsevzetím, tj. vydáním publikace o pohromách, vydáním triptychu grafických listů na téma Mackie Messer, dokorepetovat a doaranžovat písně pro zamýšlený koncert Kurta Weilla, navíc pak vést složité jednání se zahraničními agenturami, které zastupují zájmy autorů a jejich dědiců, dokončit přípravy pro zahájení nové sezóny a filmový dokument o historii naší Kytice, nakreslit výpravu a kostýmy pro připravovaný galakoncert atd. atd.

Je to práce, kterou by pro nás muselo vykonávat sedm lidí a já jsem, pokud se nemýlím, jenom jeden. A do toho ještě nová Stará fronta ZÍTRA! Ta to dneska trochu odnese. Její hlavní jádro bude spočívat v tom, že zopakuji předešlé vydání, s tím rozdílem, že bude dvojbarevné: červeně budou vyznačeny změny, ku kterým od té doby došlo.

Navíc pak přece jen tu bude pár informací zbrusu nových, a navrch ještě nějaký ten text z poslední inscenace. Víc za daných okolností podniknout nemůžu. Prosím jen, abyste mě neinformovali o svém opovržení mou osobou, ku kterému vás dožene spravedlivý hněv.

A na závěr název písně V+W: Nashledanou v lepších časech.

JAK POMOCI SEMAFORU?

S touto otázkou se na mě denně obrací řada lidí, a tak tu chci podat zevrubné vysvětlení.

Za prve odmítám pořádání sbírek. Mám pocit, že pokud mám fungující kompjútr, zdravé ruce a hlavu, která, ač šedá, tak ještě pořád trochu myslí, někdy dokonce i na užitečné věci, musím si umět se situací poradit.

Čekání na sponzora či mecenáše je těžší než čekání na Godota. Kámen úrazu tkví totiž v tom, že se nedokážu obracet na firmy a žadonit. Ne, že bych už to někdy nezkusil, ale číst zdvořilá vysvětlení proč to nejde, není věc příjemná, a odpověď hulváta, kterou jsem kdysi poslal do světa a dodnes koluje, zbytečně člověku hne žlučí. Jen výjimečně se stalo, že nám bylo sponzorství či mecenášství nabídnuto bez našeho přičinění, a to jsme pokorně přijali. Tentokrát jsem se rozhodl, že se z problému vymaním vlastními silami. A pustil jsem se do toho s velkou chutí.

Nejdřív jsem se zřekl dovolené, což pro workoholika, pro kterého ležet na pláži je utrpení, je vlastně radostné rozhodnutí. Pak jsem si vzpomněl na film Williho Forsta Opereta, viděl jsem ho kdysi za války. Divadelní ředitel tam říká: „Peníze v divadle se musí vyhazovat oknem, chceme-li, aby se nám dveřmi vrátily.“ I dal divadlu k dispozici formou půjčky všechny své dosavadní úspory, a pakliže se ředitel ve filmu mýlil, mám smůlu – z věřitele se stanu mecenášem. Konečně – proč ne?

A pak jsem začal psát, kreslit, zkoušet… a výsledek tu předkládám v jakémsi „Devateru, jak pomoci Semaforu.“

DEVATERO ZPŮSOBŮ JAK ZACHRÁNIT SEMAFOR

O tom už jsem se rozepsal v minulé Staré frontě ZÍTRA, a teď to chci upřesnit: co, kdy, jak a kde.

Ten první bod je nejjednodušší. Majitelé facebooků nás můžou podpořit tím, že budou na své stránky přebírat naše zásadní články a sdělení, a tak je šířit dál. Popřípadě zmiňovat se o tom, že Stará fronta ZÍTRA všechno vysvětluje, a poskytovat její adresu. Což už se taky často děje.

Rovněž druhý způsob je celkem jednoduchý. Vycházím z toho, že zatímco v zimních měsících je divadlo plné a mnohdy se nedostane na diváky, kteří by se rádi představení navštívili, v září, kdy se sezóna rozjíždí, nebývá někdy hlediště zaplněné, ani když uvalíme na vstupenky slevu. A to víte, že tak nečiníme rádi. Takže jedním z nejjednodušších způsobů, jak nám pomoci, je přesunout zamejšlenou návštěvu Semaforu z prosince na září. Jak jednoduché! Pokladna je otevřena od 17. srpna.

Kromě osmi různých titulů na vaši návštěvu čeká osmisté představení Kytice. Vzhledem k tomu, že to bude představení mimořádné, doplněné filmem o historii tohoto kousku a přítomností některých bývalých účastníků, je cena vstupného dvojnásobná.

A je tu i naše nejnovější (a zdá se, že nejúspěšnější) hra Mizina číhá. V září vyprodaná představení budou pro náš rozpočet silnou injekcí. (A potom, že neumím myslet tržně!)

Třetí způsob je poněkud bizarní. Protože nejsem přítelem stálého zdražování vstupenek, napadlo mi, nechat to na divácích. Pod heslem „Národ zase jednou sobě“ nabídnout divákovi Předraženou vstupenku, pro kterou se může každý rozhodnout zcela dobrovolně, přihodí-li k ceně vstupenky ještě 100.- Kč. Dostane se mu za to osvědčení, že se stal sponzorem divadla Semafor. To osvědčení výtvarně zpracoval můj syn Jakub, já jsem do něj přikreslil obrázek slečny s poněkud vyvaleným pozadím, aby se ten certifikát netvářil příliš vážně. Obdrží ho každý, kdo se rozhodne Předraženou vstupenku zakoupit.

A tady je ukázka, jak certifikát o sponzorství vypadá:

Certifikátweb

Za čtvrté nás může podpořit ten, kdo si zakoupí bibliofilské vydá-ní publikace, nazvané „Ilustrovaná historie pohrom, které potkaly Semafor během jeho 56 sezón“. Autorem kreseb i textu je Jiří Suchý, neboli já. Publikace vyjde v nákladu 300 kusů, z nichž každý, jak už to u bibliofilií bývá, bude mít své číslo a autogram autora. Bude to sedm volných listů s ilustracemi a dalšími listy s fotografiemi, a s popisem zmiňovaných událostí. K mání bude tato publikace od počátku sezóny v prodejně Klokočí při vchodu do divadla Semafor. Je možno si ji zarezervovat u mé asistentky na adrese ajrin.z@seznam.cz. Cena složky bude 1 500.- Kč. Celý výtěžek přenechává autor Semaforu.

Připojujeme ukázku dalších dvou ilustrací:

Pohroma konci divadlo Potopa

Pátý bod naší nabídky je určen zámožnějším občanům – i oni nám můžou vydatně pomoci, pokud je zaujme chystaná galapremiéra koncertu, nazvaného KURT WEILL – BALADY A SONGY JINAK. Zmíněný skladatel je nejvíc znám jako autor písní ve slavné Žebrácké opeře Bertolda Brechta. Složil však i písně do jiných her a dobrodruh Jiří Suchý se pokusil tuto klasiku odít do současnějšího roucha. O to se ostatně pokusila už řada jiných autorů, ale tentokrát se překladatelova snaha ubírá jinou cestou. Nádheru Weillových melodií chce, neboli chci, zprostředkovat i těm, kteří obsah oněch her neznají. Měly by být atraktivní i pro ty, kteří je budou vnímat jako krásné balady a songy.

Proč balady a proč songy? Balady skládal Weill spolu s Brechtem ve dvacátých a třicátých letech, než uprchl z Německa před jistým Adolfem nedobré pověsti. V USA pak skládal songy k řadě broadwayských muzikálů. Obě etapy jeho tvorby budou zaznamenány na našem koncertě, jehož premiéra bude velmi okázalá a gala. Bude ji natáčet Česká televize, zaznamená ji i náš rozhlas, a vstupenka bude nelevná: 2 500.- Kč. Od diváků se bude žádat večerní oděv a počínaje 18.15 hod. budou vítat dvě krasavice diváky s welcome drinkem. V 19 hodin pak začne samotný koncert. Čas stanovila Česká televize.

O prázdninách jsme s Jitkou Molavcovou a s Jiřím Svobodou u klavíru zkoušeli písně pro náš koncert a není to snadná práce. Věříme však, že výsledek bude stát za to.

Upřesnění: Protože věc je v jednání s příslušnými zahraničními agenturami, které zastupují zájmy autorů a jejich dědiců, je původně zamýšlený termín 17.října ohrožen. Proto také je pozastaven prodej vstupenek a včas bude dáno na vědomí definitivní datum koncertu. Jednání s agenturami není jednoduché, prosíme o držení palců.

Na koncertě a následně i v prodejně Klokočí bude prodáván triptych – tři grafické listy na téma Mackie Messer (autor Jiří Suchý). Původně zvažovanou cenu 9 200.- Kč však nebudeme moci dodržet. Náklady vybavení tohoto kompletu jsou totiž daleko vyšší, než se předpokládalo, a jednadvacetiprocentní DPH a autorův příslušný odvod daní navíc by způsobily, že pro divadlo, kterému bude výtěžek odevzdán, by nezbylo skoro nic.

Druhý grafický list vypadá takto:

Za šesté: Další akce se bude týkat spíš firem než jednotlivců. Firmám, které by nám nabídly své sponzorství, chceme poskytnout, kromě obvyklého dokladu o sponzorství pro finanční úřad i poděkování, které bude mít výtvarnou podobu. Nabízíme i zapůjčení divadelního sálu pro akce firmy, které bude rovněž neziskové, jen za pokrytí našich nákladů. Zajistíme i účast vyžádaných protagonistů našeho divadla, kteří vystoupí rovněž bez nároků na honorář. A zvažujeme řadu dalších protislužeb, na kterých by se obě strany dohodly při osobním jednání. Nic z toho, co budeme pro svého sponzora podnikat, nebude pramenem našeho zisku. Bude to projev naší vděčnosti za pomoc v horších časech.

Sedmým bodem našeho devatera jsou dárkové bianco vstupenky, které budou k dostání v naší pokladně od listopadu. Budou mít výtvarně pojednanou vánoční obálku, a obdarovanec už si může jen vyměnit tuto bianco vstupenku za řádnou vstupenku na vybrané představení.

Za osmé: Pro sběratele, kteří se zaměřili na Semafor, budou od prosince k dostání v obchodě Klokočí tiskoviny z nedávné i dávnější minulosti našeho divadla. Budou to novoročenky jak Semaforu, tak i rodiny Suchých, pozvánky na premiéry, programy dávných i nedávných her, které už nejsou na repertoáru. A různé další tiskoviny.

Poslední bod, k němuž nejspíš nedojde, ale přichystaný pro všechny případy je: byla by to podpora veřejnému apelu adresovanému všem našim příznivcům, aby – jak jen to nazvat? Aby pozvedli svůj hlas. Bližší instrukce bychom vydali, až kdyby předešlé aktivity selhaly. Všechno však nasvědčuje, že neselžou.

Vážení a milé,

nevím, co se stalo, ale Prsten pana Nibelunga prostě netáhne. Ten Prsten, který u kritiky dosáhl vysokého hodnocení a v naší anketě o něm vydalo několik diváků velmi pozitivní svědectví, a sám jindy kritický režisér Jiří Menzel mi po představení, kdy ještě v sále zněl mohutný potlesk, vstoupil do šatny se slovy: To nemá chybu!

Nevím, co bych měl ještě udělat, aby ti, co se mně na fejsbuku vyznávají ze sympatií, se přišli na ten kus podívat. Zatímco vstupenky na ostatní hry se jdou na odbyt, na Nibelunga se prodali dva, slovy 2, lístky. Pravda, představení klade mírné, ale opravdu jen mírné nároky na inteligenci, ale představa, že by se během pouhých 25 repríz tohoto kusu vyčerpal kontingent inteligentních diváků, je pro mě překvapením. Kdyby se během večera průběžně neozýval smích a potlesky stejně jako při jiných hrách, pochopil bych, že chyba je na mé straně, jenže ony se ozývají. Na každý pád vás na toto představení zvu a nechám si ochotně vynadat (pokud možno jen písemně) od těch, kterým se nelíbilo. Pevně doufám, že budou v menšině.

Pár fotek z této prokleté inscenace: