Stará fronta ZÍTRA č. 25 – 1. března 2016

Název Stará fronta ZÍTRA vznikl jako recesistická odpověď listu Mladá fronta DNES, listu, který nám před dvěma roky prorokoval brzký zánik. Když se kýžený zánik nedostavil a důvod tohoto názvu vyšuměl, uvědomil jsem si jeho nezamýšlený ideový obsah. Patřím ke starobylé generaci, ale nepřestávám myslet dopředu. ZÍTRA má v mém životě stále důležité místo. A tak jsem při tomto titulu zůstal.

*

Řekl mi nedávno jeden kamarád, že papírové noviny jsou na ústupu, jelikož couvají před internetem. A tak mě napadlo, že bych se mohl stát tiskovým magnátem – to jsem zatím ještě nezkusil. Začnu však skromně. Díky nedávné aférce, vyprovokován sesterským listem Mladá fronta DNES, stoupl zájem o naše stránky. Přibyly tisíce zhlédnuvších. S tím jsem nikdy nepočítal, ale způsobilo to v mém nitru cosi, čemu Francouzi říkají courage. A výsledkem jsou tyto stránky.

Když mé počáteční nadšení opadlo a slevil jsem z plánovaného zhlédnutí 15 miliónů denně na 20 tisíc měsíčně, zdálo se mi, že je to dost, a pocítil jsem hluboké uspokojení. A tak vám dnes předkládám 25. číslo Staré fronty ZÍTRA se závazkem, že budu pilným přispěvatelem. Narozdíl od www.semafor.cz, kde se dočtete zprávy a informace o divadle, zde chci veřejnost seznamovat se svými osobními názory, z nichž mnohé budou divadlu na hony vzdálené, takže na semaforské stránky nepatří.

V tomto čísle se pokusím uzavřít onu nevlídnou causu Varyš and comp. Pánům jako jsou Varyš či Rejžek slibuji, že mé řádky nebudou konfrontační, nedojde k urážkám, bude to spíš jen zamyšlení. A prosím své příznivce, aby zkusili rovněž mávnout rukou nad celou kauzou a rovněž za ní udělat tečku, případně tlustou čáru.

Kliknutím na adresu www.starafrontazitra.cz se dostanete na tyto stránky – to ostatně už víte, když jste se na ně dostali.

Po zkušenosti s dosavadní Starou frontou ZÍTRA se už nechci zavazovat k pravidelnému vydávání – pracovní vytíženost mi nejednou zabránila dodržet termín a vy netušíte, jak pak trpím. Abyste alespoň tušili, sděluji, že kvůli nedodržení termínu nemůžu kolikrát usnout, dá mi velké přemáhání nebýt nerudný, stávám se nepozorným a dělám víc chyb, než je obvyklé, a kdybych popsal ještě další důsledky, mohli by se mi přátelé začít vyhýbat. A proto, kdykoliv se začne schylovat k nějakým novým informacím, najdete anonci na mém fejsbuku a na stránkách divadla Semafor.

Dobrý pocit z návštěvy Staré fronty ZÍTRA přejí Jiří Suchý, majitel, a Ajrín Zlámalová, šéfredaktorka a multipracovnice.

Jiří Suchý, zakladatel nové Staré fronty ZÍTRA (2016) (foto Irena Zlámalová)

James Gordon Bennett starší, zakladatel listu New York Herald (1835) (foto Mathew B. Brady)

VÁŽENÍ PŘÍZNIVCI DIVADLA SEMAFOR,

moc vám děkuji za zastání. Mám tu jen jednu drobnou výtku: ve vašich ohlasech na článek pana Varyše se velmi často vyskytuje slovo blb. Že je to první slovo, které vás při čtení článku napadne, to by se dalo i pochopit, ale zkuste se toho výrazu zdržet. Mně to nesedí. Volte příště kultivovanější slova: pan Varyš nechť je třeba nesoudný, netolerantní, ubohý, zlý… Náš jazyk nám nabízí mnoho slov, kterými ho lze za ten článek častovat, aniž bychom se snížili na jeho úroveň. Já vám rozumím – rozčílil vás a v rozčílení si člověk nebere servítky – ale prosím vás: berte si příště servítky. Stejně tak co se týče reakcí na texty Jana Rejžka. Přenechte těmto pánům copyright na nenávistné výkřiky a hodnoťte je civilizovaným způsobem. Zvyknete-li si na to, uvidíte, že se dostaví dobrý pocit.

VÁŽENÍ ODPŮRCI DIVADLA SEMAFOR,

pokud si myslíte, že jsem hňup, nepište to do novin. Napíšete-li to mně, vám se uleví, já si to přečtu a vy nebudete otravovat své spoluobčany, kterým do toho nic není. Zůstane to zkrátka mezi námi. Jiní čtenáři pak píšou, co si oni myslí o vás, a je to zbytečné jitření už tak dost rozhádaného národa, který si tolik potrpí na vyřizování účtů.

NEODESLANÝ DOPIS PANU VARYŠOVI

Pane Varyši, zkuste, prosím, na chvilku zapomenout, co jsem zač, potlačte svůj odpor, který máte k mé osobě, a přečtěte si dopis, který jsem Vám napsal. Že s jeho obsahem nebudete souhlasit, to vím už dopředu. Ale i já čtu občas statě, se kterými nesouhlasím, tak co.

Představte si, že se píše rok 2066 a Vy jste o padesát let starší než teď, čili máte to štěstí, že jste se dožil tak požehnaného věku. A představte si, že máte tolik obdivovatelů a příznivců, a že jen kvůli nim neodcházíte na zasloužený odpočinek, protože to byste jim přece neudělal. Budete dál provozovat Patetické divadlo.

I já už budu o padesát let starší a už zdaleka nebudu to, co jsem dnes. To víte, bude mi už sto třicet pět, ale přesto zmobilizuji poslední zbytky svých sil a půjdu se na Vás podívat. Ne s úmyslem Vás pošpinit v tisku. Možná, že ze zvědavosti. Nebo snad za účelem duchovního povznesení. Případně k Vám přijdu za zábavou. Zatím nevím.

A dejme tomu, že se mně Vaše představení nebude líbit. Ale budu muset o něm napsat. Třeba proto, že jsem to slíbil. Vás třeba nebude zajímat, jak bych o Vašem představení poreferoval, ale třeba to bude zajímat čtenáře těchto stránek. Napsal bych:

Panu Varyšovi se podařilo v jeho představení dokonale vyjádřit to, co hlásá Patetické divadlo ve svém manifestu: bylo to skutečně nenazkoušené, bez humoru, bez poselství, scházela magie divadla atd. Budiž Varyšovi ke cti, že splnil to, co v manifestu sliboval.

Protože jsem však jiného založení, nebylo mi dopřáno pochopit smysl jeho představení. Vyčkal jsem sice, až do konce, jednak proto, že se to sluší, jednak, abych nepůsobil svým odchodem jako povýšený buran. Viděl jsem to celé, ale přesto prosím, nechtějte po mně, abych tu vydával svědectví o něčem, co se vymklo mému chápání.

Přeju panu Varyšovi co nejméně diváků tak málo vnímavých, jako jsem byl já. Nechť jeho Patetické divadlo vzkvétá, Sekvestoři nového žití ať spějí od úspěchu k úspěchu a jeho Kremrolety ať si najdou své publikum. Pakliže si ho najdou, bude existence aktivit pana Varyše oprávněná, ať se mi líbí, nebo ne.

Jiří Suchý

Co myslíte, napsal jsem to, aniž bych působil jako závistivý či zapšklý člověk?

PATETICKÉ DIVADLO VOJTĚCHA VARYŠE

Asi nedokážu úspěšně hledat na internetu – chtěl jsem si přečíst Manifest Patetického divadla, ale našel jsem z něj jen tento úryvek:

Nezajímá nás humor ani poselství. Tradice a experiment jsou zakázané pojmy. Ironie a herectví jsou nám cizí. Nevěnujeme se zkoušení ani hledání, natož pak tvorbě. Nezajímá nás magie divadla ani realita.

Nedověděl jsem tedy, co ono Patetické divadlo vlastně zajímá. Možná, že právě to je reklamní trik, který má vzbudit potřebu toto divadlo navštívit, aby se člověk dopídil, oč vlastně této kulturní instituci jde.

JAK SE MI JEVÍ MLADÁ FRONTA DNES

Ne, nechci nikterak napadat šéfredaktora Plesla, nečekejte ode mě odvetný atak, nehodlám psát rádoby vtipné pamflety typu Jak hluboko Plesl klesl. Chtěl bych jen ve vší úctě požádat tohoto hodnostáře o odpovědi na pár otázek, a tak je tu pokládám s tím, že jsou určeny čtenářům Staré fronty ZÍTRA, aby věděli co bych panu šéfredaktorovi napsal, kdybych mu napsal.

Pane šéfredaktore, četl jste ve svém listě Varyšův článek s titulkem TRAGICKÁ ZPRÁVA O ODKLÁDANÉM KONCI? Pokud ano, co si o něm myslíte? (Pokud jste ho nečetl, buďte rád.)

Řada lidí mě ujišťuje, že přestanou kupovat Vaše noviny. Ne, že bych to po nich chtěl. Dokonce si myslím, že mnozí, až z nich vyprchají emoce, na své odhodlání zapomenou. Ostatně ani já nepřestanu být předplatitelem – ve Vašich novinách, odmyslím-li si semtam nějakou nechutnůstku, nacházím pořád dost výborných článků. Rád bych ale věděl, zda Vám nestojí odliv čtenářů, i když zanedbatelně nepatrný, za zamyšlení?

Pane šéfredaktore, myslíte si, že je normální a mravné, když šéf jednoho divadla napadne ve Vašem listě zčistajasna šéfa jiného divadla? Špinit konkurenci snad nepatří do novinářské etiky.

Děkuji Vám za to, že jste tento dopis nečetl, a přeji Vám, aby Mladá fronta DNES přinášela lidem dobré a objektivní informace.

OMYLY TĚCH, KTEŘÍ ODSUZUJÍ DOTACE DIVADLŮM

Pozor! Semafor není soukromé divadlo. Jsme o.p.s. – obecně prospěšná společnost. To znamená, že pokud bychom na konci roku vykázali zisk, nemůžeme si ho ponechat, ale musíme ho vložit do zvelebení o.p.s. Pokud vykážeme ztrátu, tu si ponechat smíme.

Granty dostávají divadla ve všech civilizovaných zemích, které mají zájem na tom, aby tam vzkvétala kultura. Jestliže se množství našich spoluobčanů bez kultury obejde, neopravňuje je to k tomu, aby nenáviděli kulturní instituce. Já (a opakuji to stále) přispívám na granty, které dostává dejme tomu sport, ačkoliv zájem o sportovní aktivity je mi osudem odepřen. A nestěžuji si na to.

Když už je řeč o sportu: Proti penězům, které stát vynakládá na sportovní zařízení a instituce, nikdo nic nenamítá. A víte proč? Protože lidé, kteří mají zájem o kulturu, si nepotřebují vylejvat vztek na fotbalistech. Nemají nutkání protestovat proti stamilionovým částkám, za které se budují stadiony, sportovní areály apod. Rozumný člověk totiž ví, že jsou to věci prospěšné, byť jsou ku prospěchu jiným spoluobčanům, a ne zrovna jemu.

Nepamatuju si, že by lidé, kteří chodí na výstavy, do divadel, na koncerty, přišli ožralí, vykřikovali sprostá hesla, házeli na symfonický orchestr dělbuchy a v případě, že by se jim provedení Deváté Beethovenovy symfonie hrubě nelíbilo, zdemolovali by Rudolfinum. Zkrátka, že by si počínali tak, jak si počínají při sportovních utkáních ti, které nazýváme něžným slovem „fanoušci“. Proto by měl mít stát velký zájem, aby se společnost kultivovala. A k tomu pomáhají výstavy, koncerty, knihy a divadla.

A poslední omyl: není pravda, že dostáváme největší příspěvek ze všech pražských divadel. Jsme někde uprostřed. Před námi jsou divadla s grantem, který je mnohonásobkem toho našeho. A představte si, že jim to nezávidím, ač jsem Čech. Vím, že nikdo nedostane víc než to, co potřebuje na přežití. Jsou také divadla, která nedostanou nic, protože příslušná komise usoudí, že jsou zbytečná. Umělecký šéf pak napíše do novin, že jsem dostal mnohamilionový důchod. Pakliže se mu po napsání článku uleví, upřímně mu to přeji.

PODĚKOVÁNÍ VŠEM, KTEŘÍ SE OZVALI

Kteří se ozvali na nepříliš šťastný článek Vojtěcha Varyše v Mladé frontě DNES. Rád bych tu udělal tečku za touto zvláštní aférou. A rád bych poděkoval těm stovkám příznivců, kteří se rozhodli mě podpořit, či dokonce potěšit. Za jejich upřímně míněné rady, abych si z toho nic nedělal, děkuji a zároveň své příznivce ujišťuji, že nejsem z těch, kteří by si z článku pana Varyše něco dělali. Za rok uplyne šedesát let od chvíle, kdy jsem se vetřel do povědomí veřejnosti (ve vinárně Reduta) a od té doby jsem to schytal tolikrát, že to už dnes ani nejde spočítat. A někdy to byly útoky daleko nebezpečnější než ten, který našel své místo na stránkách Mladé fronty DNES.

Ještě jednou děkuji vám všem, kteří jste se ozvali, a přiznám se, že jsem byl z toho množství trochu naměkko – nečekal jsem to. Pár ohlasů od osobností obecně známých Vám tu předkládám:

Vážený a milý pane Suchý,
nedejte se otrávit lidmi, jako je pan Varyš. Jste jeden z největších českých básníků a vytvořil jste divadlo, které navzdory nepřízni úřadů, patří přes padesát let k tomu nejlepšímu, co naše kultura má. Z tragického textu, který pan Varyš sestavil, je patrné, že by také chtěl něco umět! Tak zoufale by chtěl něco hodnotného vytvořit. Tak tvoří a dělá vše, co umí. Problém je v tom, že divadelní kritika má opodstatnění jen tehdy, vzniká-li ze směsi poctivosti, inteligence a lásky k divadlu. Těžko může vzniknout ze zoufalství a zklamání nad vlastním životem pisatele. Tak se nedejte.

Váš obdivovatel Jan Hrušínský

*

Pane Varyš,

článek o Vaší návštěvě Semaforu Vás posunul až na samotné dno české „žurnalistiky“. Vaše odvaha a drzost, se kterou jste proti sobě poštval tolik slušných a vzdělaných lidí, je vlastně obdivuhodná. Snaha o vymezení a zviditelnění je sice trapná a spíš úsměvná, ale zmínka o nezasloužené penzičce pro Suchého je na pár facek! Vaše neomalenost ublížila člověku, jehož stopa v československé kultuře je součástí historie už od dob mládí Vašich rodičů. Pokud to víte, a přesto pouštíte do světa podobné soudy, chováte se jako drzý spratek. Pokud to ovšem nevíte – jste hlupák a neměl byste se jakkoliv veřejně projevovat! Nechápu jak je možné, že mezi našimi společnými přáteli na FB je tolik lidí, kterých si vážím. Vás ne!

Václav Kopta.

*

A ještě jeden z mého fejsbuku:

Václav Hudeček: Nedejte se, pane Jiří. On Vám ten pán závidí hlavně ty hezké slečny na pódiu. Peníze jsou zástupný problém. Už se k Vám zase těšíme. V a E

*

NA OBZORU: NOVINKA V SEMAFORU

28. dubna uvede divadlo Semafor premiéru nové hudební komedie ZLOMENÉ SRDCE LADY PAMELY. Představení bude neseno v duchu nechvalně známé, leč legendární Červené knihovny, a bude zasazeno do počátku let třicátých, století dvacátého. Podrobnější informace najdete na oficiálních stránkách divadla Semafor.

*

Na nedávné poradě v Semaforu jsme usoudili, že na naší scéně přibývají další hry, a že je třeba, aby také nějaké ubývaly. Což postihne ty, které už jsou na repertoáru příliš dlouho, anebo ty, které diváci nepoctili svým zájmem tolik, jako jiné. A tak v této sezóně dojde k následujícím derniérám: